Druhý říjnový víkend jsme se rozhodli strávit společně poněkud netradičně. Tentokrát nás čekal výlet dále do Jihomoravského kraje, do Veselí nad Moravou, kam jsme se vydali vstříc vinicím.
V pátek v podvečerních hodinách jsme vyrazili z brněnského hlavního nádraží vlakem směr Veselí, kde na nás již čekal pan Studénka – tatínek našich vedoucích Aničky a Štěpána, který nás ubytoval u sebe doma a velice mile nás pohostil.
Po příjezdu jsme se ubytovali – někteří dokonce měli štěstí a ulovili místo v postelích, jiní byli věrni svým karimatkám. Jakmile jsme se ubytovali, následovala večeře, ke které jsme si společně předčítali z Bible, krátce se seznámili s tím, co nás vlastně o víkendu čeká, a pak už se jen poddali říši snů.
Ráno jsme zahájili společnou snídaní a posilněni pečivem s výbornou domácí višňovou marmeládou se vydali na vinohrad. Po cestě jsme se zastavili za příbuznými Studénků, u kterých jsme vyzvedli takzvaný agrostroj, prastarý traktůrek, na něž jsme naložili bedny a vinařské pomůcky. Nakonec se však tento stroj stal hlavní zábavou celého dne a místo pracovního nákladu vozil především naše Royalisty.
Na vinohradu nám pan Studénka ukázal, co a jak, a pustili jsme se do práce. Bylo to historicky nejrychlejší vinobraní v dějinách Veselí! Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že první chvíle jsme především vzorně ochutnávali, zda je víno dobré (bylo!), avšak po naplnění bříšek už jsme se věnovali pouze sběru. Protože nás bylo opravdu hodně, práce byla do půl hodiny hotová, a my se mohli vrhnout na oběd. Rozdělali jsme si na vinici oheň, opekli špekáčky, kochali se výhledem na okolí a mnoho z nás vyzkoušelo, jak se řídí agrostroj.
Odpoledne jsme se vydali opět k příbuzným, kteří nás mile pohostili, a pan Studénka nám vysvětlil, jak se s hrozny dále pracuje. Abychom toho vína neměli málo, věnoval nám i čerstvě vylisovanou šťávu, u jejíž zpracovávání jsme mu všichni ochotně asistovali. Ukázal nám také zahradu, tedy své včelstvo a po zahradě pobíhající drůbež, no a my si pak ještě procvičili fyzické dovednosti dřepovací výzvou (dřepuj v rytmu do písničky a nepolevuj!).
Večer nás čekala večeře, na kterou Verča S. připravila vynikající špagety s rajčatovou omáčkou, a pak už jsme se věnovali balení a přejezdu do Hodonína, kde jsme měli strávit další noc v Apoštolské církvi.
Tam nás vřele uvítali manželé Erika a Bohouš. Před spaním si pro nás Štěpán nachystal slovo, a také jsme oslavili narozeniny naší Terezky, na jejíž počest se pak ozývalo sálem chroupání narozeninového popcornu.
Ráno jsme se účastnili zdejšího nedělního shromáždění. Celá církev nás velice hezky přivítala, bylo vidět, že rádi vidí takovou velkou skupinu mládeže, protože oni sami tolik zástupců z řad dětí v Hodoníně nemají. Část z nás se účastnila vedlejšího programu nachystaného pro mládež, jenž se věnoval příběhu Ester. S radostí jsme se také uvedli zpěvem naší royalovské hymny za doprovodu kláves.
Po shromku nás čekalo překvapení – pizza! Pochutnali jsme si tedy a následně si užívali sladkého pohoštění ve formě oplatků, domácích fíků a čokoládek. Veškeré sacharidy jsme ale vyběhali při cestě na vlak, kterou provázel velký shon a stres, ale nakonec jsme vlak stihli na minutu přesně. Udýchaní jsme tedy vpadli do plného vlaku a chtěli se skromně uchýlit v prostoru u dveří, ale paní průvodčí byla tak laskavá, že nás usadila do úseku 1. třídy a my tak měli při cestě domů nečekaně nadprůměrné pohodlí.
Celá akce se nesla ve velice příjemném duchu a atmosféře, čemuž rozhodně dopomohlo počasí hodno názvu babího léta, což nám všem udělalo nesmírnou radost, protože původní předpověď nezněla příliš vstřícně našim plánům. Věřím, že jsme víkend nemohli strávit lépe. Vidíme se zase příště!
Zápis vytvořen Anetkou
