Pravidelná páteční schůzka našich dvou kmenů „Orli“ a „Lvíčata“ proběhla 15. května poněkud netradičním způsobem. Naši dva vedoucí Jožka s Lenkou se totiž před několika dny vrátili ze svatební cesty po Svaté zemi a v rekordně krátkém čase připravili pro své kamarády z Royal Rangers promítání fotografií z vybraných lokalit navštívených v Izraeli i Palestině.
Pátek 15. 5. 2015: Promítání o Svaté zemi
V pět hodin odpoledne jsme se sešli v klubovně. Z dětí se dostavila osmička Lvíčat, pětice Orlů, Juniorský vedoucí M-Dave z Tygrů a tři dospělí vedoucí (Přemek, Simka a přednášející Jožka). Hlavní část programu schůzky, tedy projekce obrázků z Izraele a Palestiny, vypukla hned vzápětí. Přítomní tak měli možnost obdivovat krásy židovského svatého města Tiberias u Galilejského moře, dále křestní místo Jardenit, kde se ve vodách řeky Jordán křtí křesťané z celého světa, farmu Tamar B’Kfar s výbornými zemědělskými produkty, archeologické vykopávky v Bejt Šean neboli Dekapolis, kostely v Káni Galilejské, v Nazaretu a v Betlémě, nesčetné skvosty hlavního města Izraele, Jeruzaléma, další velkolepé vykopávky v Cesareji Přímořské, ale i půvabný starý přístav Jafo a moderní zástavbu města Tel Aviv. Stranou nezůstaly ani historické poklady u Mrtvého moře, jako je Kumrán, odkud pocházejí nejstarší ucelené texty Bible, Ejn Gedi s monumentálním Davidovým vodopádem v pouštní rokli či legendární horská pevnost Masada. Další snímky představily Herodium, tedy vyhaslou sopku přestavěnou na palác krále Heroda Velikého, Tel Arad s rozvalinami starého kanaánského osídlení a také jedno z nejnebezpečnějších míst ve Svaté zemí, kterým je město Hebron s hrobkami praotců.
Svatá země se však musí nejen vidět, ale i okusit. O přestávce tak bylo pro posluchače připraveno drobné občerstvení v podobě pravé izraelské sladkosti zvané halva, kterou bylo možno zapít opravdovou košer šťávou. Dlužno dodat, že obě složky svačiny slavily veliký úspěch. Tak například malý MiHorek ze Lvíčat, který byl ke šťávě před jejích ochutnáním velmi skeptický, si nakonec opakovaně přidával. Naše nejmladší šelmičky, Lvíčata, pak potěšily i v tom směru, že pamatovaly na své rodiče a část pochoutky uschovaly i pro ně.
Čas vyčleněný na schůzku utekl jako voda a my museli končit. Na Jožkův závěrečný dotaz, zda se někdo z přítomných do Svaté země také chystá, odpověděla Anetka z Lvíčat, že rozhodně chce jet k Mrtvému moři. Anička z Orlů naopak pobavila prohlášením, že oni do Izraele nepojedou, protože „v autě nevydržíme sedět v klidu ani půl hodiny.“
Josef Jan Kovář – Jožka
