Tímto mimořádným příspěvkem chceme dnešního dne připomenout tragický příběh z 21. srpna 1968, jenž je neodmyslitelně spjat s obcí Hostěnice u Brna. Tam, jak známo, má náš oddíl již devátým rokem pronajatou táborovou základnu v objektu bývalých kasáren. Příběh, který dnes chceme připomenout, se odehrál v době okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Tehdy se jeden starostlivý tatínek z Hostěnic snažil odvézt svého malého syna domů do bezpečí a zaplatil za to cenu nejvyšší. Tato událost se nás dotýká o to více, že jako pracovníci s dětmi a mládeží máme sami již letité zkušenosti se zajišťováním bezpečnosti a zdraví svěřených dětí. Byť, díky Bohu, ne za tak extrémních okolností.
Smrt Viliama Debnára: 21. 8. 1968 Brno-Líšeň
Rusové jdou
Pozadí rodinné tragédie Debnárových z Hostěnic se začalo rýsovat již o den dříve, v úterý 20. srpna 1968. Ve 21:05 hodin přistál na vojenském letišti Brno-Tuřany sovětský letoun Antonov An-24 s dvacetičlenným komandem Specnaz sovětské tajné služby KGB. Po třetí hodině ranní ve středu 21. srpna 1968 pak v Brně přistál první vojenský transportní letoun Antonov An-12 s výsadkáři sovětské Rudé armády, kteří rychle obsadili celé letiště. Následovalo dalších asi 75 letounů An-12, jež přivezly příslušníky elitní 103. gardové vzdušné výsadkové divize z Vitebska (dnešní Bělorusko) s bojovou technikou včetně obrněných transportérů a samohybných děl. Zkušení sovětští výsadkáři brzy bez odporu obsadili všechna strategická místa ve městě Brně. Na křižovatkách a dalších důležitých komunikačních bodech stály jejich hlídky se samopaly.
Navzdory kapitulaci čs. armády a Veřejné bezpečnosti (komunistický název pro policii) se v Brně od rána množily projevy občanské neposlušnosti a nesouhlasu s okupací. Lidé se shromažďovali s transparenty, ničily se symboly komunismu, na budovy se psaly nesouhlasné nápisy v ruštině, rozdávaly se letáky. Padly i první výstřely ze zbraní okupantů. První mrtvý, učeň Josef Žemlička (16 let), byl zastřelen již v 9:30 ráno.
V této takřka válečné atmosféře všichni přemýšleli, co dělat. Mladý pracovník elektrické údržby lisovny Závodu kuličkových ložisek (dnešní Zetor) v Brně Viliam Debnár (29 let) myslel v prvé řadě na svého pětiletého syna, který byl právě s tetou na prázdninách na podnikové rekreační chatě u rybníka Sykovec ve Žďárských vrších. Viliam sám jako malé dítě zažil peklo 2. světové války. Pocházel ze slovenské obce Pukanec u Levice, o kterou se v roce 1944 vedly těžké boje. Rychle tak dospěl k závěru, že jeho syn bude v bezpečí pouze doma v Hostěnicích. A ihned se vydal na cestu svým autem do Žďárských vrchů.
Pár osudných vteřin
Značná část Viliamovy cesty, včetně vyzvednutí synka z chaty u obce Tři studně, proběhla bez problémů. Ty ale nastaly těsně před koncem cesty v Brně. Kolem 16. hodiny otec se synem právě přijeli do poslední brněnské části, Líšně, když došlo k tomu, čeho se Viliam nejvíce obával. Sovětská hlídka na silnici dává pokyn „Stůj“! Viliam horečně přemýšlí, co dělat. Zastavit, nezastavit? Domů do Hostěnic to je už jen kousíček! Nakonec zastavuje. Pozdě. Několik osudných vteřin prodlevy, zřejmě naplněných zoufalým přemýšlením, způsobilo, že Viliam nezareagoval na povel ihned a auto začalo brzdit až po několika metrech. Sovětský výsadkář zahájil palbu. Dávka ze samopalu zasáhla Viliama zezadu do srdce a do plic a na místě jej usmrtila.
To ale nebylo všechno. Lidé se sbíhali, aby šokovanému dítěti, které díky Bohu nebylo střelbou zasaženo, pomohli z vozu. Sovětský voják však zahájil palbu i po nich a ostřeloval dokonce i přivolanou sanitku. Více než hodinu musel pětiletý Viliam zůstat v zakrváceném autě s rozstříleným tělem svého otce. Nakonec se mu podařilo uprchnout a schovat se v blízké cihelně…
Dny a roky poté
Brněnské velitelství sovětské armády vyhodnotilo střelbu v Líšni jako oprávněnou, neboť podle jejich tvrzení pořizoval Viliam Debnár fotodokumentaci pozic sovětských jednotek. V sobotu 24. srpna protestovala u Sovětů proti zastřelení svého bratra Viliamova starší sestra Anna, hrdinka z 2. světové války. Místnímu veliteli sovětských vojsk, generálu Ivanovovi, později dokonce hodila k nohám všechna svá vyznamenání.
Pohřeb Viliama Debnára se konal ve středu 28. srpna 1968 v brněnském krematoriu, podle oficiálních údajů „jen za účasti rodiny a nejbližších přátel ze zaměstnání“. Podle vzpomínek vdovy Marie Debnárové však nízká účast šla na vrub všudypřítomnému strachu z okupantů. O měsíc později, v září 1968, byl Viliam Debnár posmrtně vyznamenán Čestným odznakem Julia Fučíka a zápisem do Knihy cti Ústředního výboru Čs. svazu mládeže.
Nutno dodat, že pozůstalí měli po smrti živitele rodiny velké finanční problémy. Po Viliamovi zůstal rozestavěný dům a půjčky. Vdově pomohla rodina a přátelé, kolegové manžela ze Zetoru uspořádali sbírku. O své těžké situaci napsala vdova dopisy prezidentovi a ministrovi práce a sociálních věcí. Bezvýsledně. Prezident republiky Ludvík Svoboda ani neodpověděl.
Pamětní deska Viliama Debnára je od roku 1991 umístěna na místě jeho tragického skonu u nákupního střediska poblíž křižovatky ulic Jedovnická a Sedláčkova v Brně-Líšni.
Také my, vedoucí z 24. Přední hlídky Royal Rangers, jejíž historie je dnes již pevně spjata s obcí Hostěnice, se v tiché vzpomínce připojujeme k dnešnímu výročí tragické smrti zdejšího občana, muže, který obětoval svůj život pro bezpečí svého jediného syna. Kéž jeho jméno není zapomenuto.
Josef Jan Kovář – Jožka
Zdroje:
Bárta, M. et al.: Oběti okupace. Československo 21. 8.-31. 12. 1968. Praha 2008.
Růžička, D.: Rok 1968: 21. srpen v ulicích Brna. Dostupné z: „http://www.totalita.cz/1968/1968_brno.php“
Encyklopedie dějin Města Brna:
„http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=498“
„http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3755“
Obec Tři Studně:
„http://tristudne.eu/clanek.php?id=1“
Spolek pro vojenská pietní místa:
„http://www.vets.cz/vpm/15743-pametni-deska-viliam-debnar/“
Ústav pro studium totalitních režimů:
„http://www.ustrcr.cz/cs/obeti-okupace-jizni-morava“
