Sobota 20. září 2014 patřila k velice frekventovaným dnům. Jen v rámci naší 24. Přední hlídky se nabízely hned tři akce, kam bylo možno jet. V Břeclavi se konalo krajské setkání oddílů RR z Jihomoravského kraje. V Javorníku nad Veličkou měla proběhnout svatba dvou našich bývalých vedoucích, Páji a Růži. Nu a konečně, v Ostravě se tento víkend odehrával 14. ročník Dnů NATO, na které jezdíme pravidelně od roku 2007. Letošní výprava na tuto akci se začala formovat již na letním táboře, kde byl Jožka, jenž je duší oddílových exkurzí na letecké dny, opakovaně dotazován, zda na Dny NATO pojedeme i letos. Jeho kladná odpověď byla nasnadě. Nakonec to ale tak hladké rozhodnutí nebylo. Návštěva svatby, která byla rovněž ve hře, však vzala za své poté, co Jožkova manželka vyfasovala na celý víkend službu v nemocnici. To rozhodlo. Přípravy na již osmou oddílovou výpravu do Ostravy mohly naplno propuknout.
Dny NATO 2014: sobota 20. 9. 2014 Ostrava-Mošnov
V sobotu ráno jsme se sešli na brněnském hlavním nádraží. Původně chtělo do Ostravy jet 10 osob, ale nakonec nás vyrazilo jen osm. Kamarádka Zuzka ze 40. PH Hustopeče se omluvila s tím, že jede na krajské setkání do Břeclavi. Další účastník si svou účast rozmyslel až přímo na srazu. Charakter naší akce takové rozhodnutí umožňoval, takže jsme z toho nedělali žádnou vědu, tatínkovi vrátili finance a po zakoupení jízdenek vyrazili k rychlíku. Dvouhodinová cesta do Studénky byla příjemná i díky tomu, že jsme všichni našli místa k sezení, a to relativně u sebe.
Pěším pochodem…
Ve Studénce se jako obvykle nacházely davy lidí. Většina z nich čekala na autobusy společnosti Arriva, které jezdily na mimořádné zpoplatněné lince Studénka – letiště Mošnov. Během prvních ročníků, jichž jsme se účastnili, jsme této služby využívali rovněž, ale četné incidenty, které vyvrcholily předloni zmeškáním zpátečního vlaku, nás přinutily poohlédnout se po jiném způsobu dopravy. A tím je pěší přesun. Trasa o délce necelých 4 km vede krásným prostředím Poodří a její absolvování zabere pouhých pár desítek minut, což je přijatelné. Letos jsme kvůli rozbahněnému terénu šli trochu jinou trasou než loni, ale i tak jsme si všimli, že na staré železniční trati chybí koleje a že velký rybník Kačák, který cestou obcházíme, je vypuštěný. Pochod nám zpestřila první dynamická ukázka proudového letounu. Český bitevník Aero L-159 ALCA z 212. taktické letky v Čáslavi udělal na závěr svého vystoupení nízký průlet nad naší pochodovou trasou, což jsme velice ocenili. Poslední úsek po asfaltce z Albrechtiček na letiště byl dobrodružný. Houfy cyklistů totiž zhusta nebyly vybaveny zvonkem, a tak se prodíraly skrz davy chodců za hlasitého volání či dokonce zcela bez varování. Výsledkem byla spousta iritujících situací. Na druhou stranu, také někteří chodci odmítali cyklisty pustit. Ve srovnání s tím byly občasné kolony ministrů a dalších VIP spíše zpestřením.
V areálu jsme byli před desátou, tudíž jsme hbitě prošli kolem ukázek pozemní techniky přímo na leteckou stojánku. Koutkem oka (a naplno ušima) jsme sledovali závěr zteče 7. mechanizované brigády z Hranic na Moravě. Mezi technikou v závěrečném kolečku byly k vidění tanky T-72M4 CZ, bojová vozidla pěchoty BVP-2, samohybný protiletadlový komplet 9K35M Strela-10M a dokonce i jedno lehké obrněné vozidlo LOV Dingo. Ukázka byla poutavá jako vždy, a tak nám navzdory brzké dopolední hodině dalo práci projít „aortou“ (zúžený prostor u provizorní štábní budovy organizátorů akce) až k letounům.
Stojánka 1: Litva, Rumunsko, Švédsko a USA
Na první stojánce se nacházely „těžké kusy“ reprezentující letectva Litvy, Rumunska, Švédska a Spojených států amerických. Jako první se vyjímal dvoumotorový transportní letoun C-27J Spartan trupového čísla 08 z Aviacijos baze litevského letectva v Šiauliai s trčícím tankovacím nástavcem nad kabinou. Za ním stál jeho bratříček, C-27J č. 2703 ze stavu 902. perutě 90. základny transportního letectva v rumunské Bukurešti, tentokrát ve verzi bez tankovacího nástavce. Spartany mají mohutný trup a právem připomínají potomka čtyřmotorového C-130 Hercules, s nímž mají mnoho shodných dílů. Ostatně, podoba byla zjevná i díky třetímu letounu v řadě, kterým byl právě KC-130 Hercules č. 842 ze stavu 71. transportní perutě křídla F7 v Såtenäs letectva Švédského království. Tankovací verze Herculesu patří mezi vzácné, v Ostravě jsme ji naposledy viděli zblízka roku 2011 v rámci prezentace izraelského letectva. Následovaly dva stroje zastupující americké letectvo. Největším exponátem letošního ročníku Dnů NATO byl americký čtyřmotorový tankovací letoun KC-135R Stratotanker č. 38888 ze stavu 100th Air Refueling Wing, základna RAF Mildenhall. Jednalo se o jednu z posledních dohodnutých ukázek pro letošní ročník akce, což žel bylo patrné i na provizorním obchodě se suvenýry. Usměvaví a ochotní Američané totiž přivezli spoustu pěkných nášivek, triček a dalších drobností, jenže veškerý sortiment byl na prodej výhradně v eurech. Což pro nás bylo jedno z velkých zklamání této akce. Chvíli jsme smutně postávali a pak se vydali dál. Minuli jsme záchranný vrtulník Bell 429 imatrikulace OM-ATR slovenské společnosti Air Transport Europe, vtisknutý mezi těžké kusy, a pak již následoval hlavní tahák letošního ročníku Dnů NATO. Legendární americký dvoumotorový konvertoplán CV-22B Osprey č. 0046 speciálních sil amerického letectva v premiérové evropské ukázce. Stroj pochází ze stavu 7th Special Operations Squadron, která rovněž operuje ze základny RAF Mildenhall v Anglii. Několik těchto strojů bylo před pár týdny k vidění na Slovensku, kde prováděly cvičení. Unikátní letoun jsme si vychutnali ze všech stran, prohlédli si také přítomné elitní americké vojáky a s jedním z nich se i vyfotografovali.
Stojánka 2: speciální partner Polsko
Druhá stojánka patřila cele speciálnímu partnerskému státu letošního ročníku Dnů NATO. Jde o výbornou novinku, v rámci níž se každý rok obsáhle prezentuje některý z národů NATO. Na úvod byli vybráni právě Poláci, kteří kdysi představovali vůbec prvního zahraničního účastníka Dnů NATO. Stojánka tak byla cele zaplněna ukázkami polské letecké a pozemní techniky. Jako první byl k vidění v současnosti nejvýkonnější stroj polského letectva, stíhací bombardér F-16D Block 52+ Fighting Falcon č. 4085 ze stavu 32. Bazy Lotnictwa Taktycznego v Poznani. Vedle stál letitý, ale stále efektivní bombardovací Su-22UM3K č. 707 v nádherném tygřím zbarvení, patřící 21. Bazi Lotnictwa Taktycznego ve Świdwinu. Elegantní stíhací MiG-29A č. 54 stojící jako třetí patřil 22. Bazi Lotnictwa Taktycznego z Malborku. Podobně jako Su-22, i tento typ letounu sloužil před 10 lety také v České republice, ale tehdejší česká vláda jej prodala právě do Polska. Následoval transportní vrtulník Mi-17 č. 6105 ze stavu 1. Dywizjon Lotniczy ze základny Leźnica Wielka a s vtipnou malbou očí na předních krytech motorů. Polské transportní letouny zastupoval C-130E Hercules č. 1501 s přezdívkou „Queen“, jehož domovskou jednotkou je 33. Baza Lotnictwa Transportowego v Powidzu, a dvoumotorová CASA C-295M č. 027 z 8. Baza Lotnictwa Transportowego v Krakově, což je velký konkurent již předvedených Spartanů. Diskuze u Casy ukázala, že v naší výpravě nejsou milovníci tohoto typu. V kombinaci s mohutnými Herculesy, které zajišťují modulární transporty, mohou být Casy užitečné zejména při dopravě osob, ale jejich velkým handicapem je neschopnost přepravy standardizovaných nákladních modulů. Jako poslední polský stroj byl v Ostravě prezentován dvoumotorový transportní An-28TD č. 1110 polského námořnictva, přesněji ze stavu 43. Bazy Lotnictwa Morskiego se základnou v Gdyni. Tento letoun jsme viděli vůbec poprvé. Polské pozemní síly byly reprezentovány elitní jednotkou Jednostka Wojskowa Komandosów z Lublince, která předváděla dvojici terénních vozidel Humvee M1165 se střeleckými věžemi a černý terénní vůz Toyota Hilux 2,5 D4D 4WD. Někteří z nás v čele s Daliborem, který na vojně sloužil u tankistů, si šli prohlédnout i kolový obrněný transportér KTO Rosomak „Hitfist 30“ patřící 11. Diwizji Kawalerii Pancernej s velitelstvím v Zaháni. V centru polské prezentace, která byla vskutku nejúžasnější, jakou jsme od tohoto státu až dosud viděli, jsme na drobném hliněném vrcholku s hrdě vlající polskou vlajkou poobědvali.
Stojánka 3: Belgie, Německo, Slovensko, Dánsko, Maďarsko, Rakousko, Turecko
Třetí stojánka představovala zbytek zahraničních návštěvníků z Belgie, Německa, Slovenska, Dánska, Maďarska, Rakouska a Turecka. Jako první se návštěvníkům postavil do cesty belgický víceúčelový vrtulník Augusta Westland A109 č. H22 ze sestavy 1. Wingu v Beauvechain, což je již poměrně pravidelný účastník Dnů NATO. Druhý plánovaný exponát z Belgie, transportní C-130 Hercules od 15. Wingu v Melsbroeku, však parkoval až na opačné straně vzletové a přistávací dráhy. Stroj se kvůli nečekanému úkolu zdržel při příletu a nemohl již být do pozemních ukázek zapojen. Vedle belgické Augusty stál německý kolega, lehký vrtulník Bö-105 s označením 87+76 z Heeresfliegerwaffenschule v Bückeburgu, patřící tedy nikoliv letectvu, ale německé pozemní armádě. Monumentální pohled skýtala dvojice těžkých stíhacích bombardérů Eurofighter Typhoon. První stroj byl dvojmístný a nesl označení 30+84, druhým byla standardní jednomístná verze s označením 30+72. Oba letouny náležely do stavu Taktisches Luftwaffengeschwader 31 „Boelcke“ z Nörvenichu. Vzácným kouskem pro nás vnitrozemce byl námořní záchranný vrtulník WS-61 Sea King s označením 89+68 německé Marinefliegergeschwader 5 z Nordholzu. Slovenské letectvo bylo na stojánce zastoupeno dvoumístným cvičně-stíhacím MiG-29UBS č. 5304 ze Zmiešaného leteckého krídla Sliač. Stejná jednotka, přesněji její 2. peruť, vystavovala také Aero L-39CM Albatros č. 5301 s výročním zbarvením na počest stíhacího esa z 2. světové války, Otto Smika. Posledním strojem v slovenských barvách byl záchranný vrtulník Mil Mi-17 č. 0826 z Vrtuľníkového krídla v Prešově. Království dánské reprezentoval v pozemních ukázkách stíhací F-16B MLU č. 870022 s označením ET 022, jenž náležel 730. peruti z Fighter Wing Skrydstrup. Následoval maďarský stíhací JAS-39D Gripen č. 32 patřící 59. „Szentgyörgyi Dezsö“ Harcászati Repülöbazis z Kecskemétu. Rakousko zastupoval víceúčelový vrtulník S-70A Blackhawk s označením 6M-BG, legendární stroj amerického původu, zde patřící jednotce Fliegerwerft 1 ze základny Brumowski v Langenlebarn. Mezi vůbec nejvzácnější exponáty potom náležely dva průzkumné letouny McDonnell Douglas RF-4E Phantom ze stavu 7. Ana Jet Üs Komutanlığı tureckého letectva na základně Erhaç v provincii Malatya. První stroj nesl číslo 69-7457, druhý 69-7468. Legendární Phantomy, jeden ze symbolů vzdušné moci Západu za Studené války, aktéři nespočtu vzdušných bitev nad Vietnamem a na Blízkém Východě, se v těchto časech již zasloužené odebírají do letecké dvorany slávy. V Ostravě jsme je tak viděli zřejmě naposledy.
Stojánka 4: Česká republika
Poslední letecká stojánka náležela domácímu českému letectvu. Jako první byly představeny vrtulníky z 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Jednalo se o transportní Mi-171Š č. 9892 a bitevní Mi-35 č. 7353 s dnes již klasickým zbarvením bílého tygra. Jako další parkoval dvoumotorový transportní letoun L-410FG Turbolet č. 1526 z pražské 24. základny dopravního letectva. Starší bratříček transportního Milu, vrtulník Mi-17 č. 0837, náležel Centru leteckého výcviku v Pardubicích. Ze stejného subjektu pocházely i Z-142 č. 0559 pro základní výcvik pilotů letounů a Mil Mi-2 č. 9428 pro výcvik vrtulníkářů. Cvičně bojový proudový L-39CA Albatros č. 2626 je unikátní verzí v držení výrobce Aera Vodochody. Z 21. základny taktického letectva v Čáslavi přilétl bitevní L-159A ALCA č. 6050 a dvojice stíhacích Gripenů. Jako první byla představena dvoumístná verze JAS-39D č. 9820, následovaná jednomístným JAS-39C č. 9245. Tento stroj zaujal plyšovým tygrem na čumáku a podvěšenou tygrovanou přídavnou nádrží. Prezentaci českého letectva uzavíral veterán studené války, dopravní Jakovlev Jak-40 č. 1257 z 24. zdl v Praze-Kbelích.
Josef Jan Kovář – Jožka
Účast 24. PH Brno na Dnech NATO 2013:
Velitel akce, zdravotník: Josef Jan Kovář – Jožka
Vedoucí: Viktor Krištof – Viki, Tomáš Klečka – Tom
Juniorští vedoucí: David Matulík – Dave, Mikuláš Hampl – MiG
Účastníci: Dalibor M., Filip M., Eduard R.
