Státní svátek 17. listopadu měl v roce 2014 punc výjimečnosti. Slavili jsme totiž 75 let od tragických událostí v roce 1939 a 25 let od přelomových událostí v roce 1989. Oslavu tohoto výročí jsme se rozhodli uspořádat formou výletu na jedno z nejkrásnějších míst naší vlasti, Pavlovské vrchy. Právě tam jsme hodlali vzdát Bohu díky za osobní i náboženskou svobodu, jíž se dnes můžeme těšit a která je se 17. listopadem neodmyslitelně spjata. Již letmý pohled do minulosti totiž ukazuje, že většina našich předků se z podobných privilegii těšit nemohla…
17. listopad na Pálavě: 17. 11. 2014
Pavlovské vrchy patří mezi oblíbené cíle našeho oddílu. V roce 2006 jsme tam vypravili dokonce celý autobus dětí a jejich rodičů. Letos nás ovšem vyrazila jen sedmina tehdejšího počtu. Účast měla být hojnější, ale zasáhly nemoci, což zamávalo dokonce i se sestavou vedoucích. Původní velitelku výletu Simku tak nahradila Lenka, která vykonávala i funkci zdravotnice. Notně prořídlé řady naší 24. Přední hlídky však měli zdvojnásobit členové sesterské 40. PH Hustopeče, což den před akcí potvrdila jejich vedoucí Zuzka.
Cesta tam…
V pondělí ráno se nás na brněnském hlavním vlakovém nádraží shromáždilo sedm. Nejstaršímu účastníkovi bylo 34 let, nejmladší účastnici čtyři roky. V rychlíku R 805 jsme se uvelebili hned v prvním vagónu. Jednalo se o moderní řídící vůz s nevyslovitelným označením Bfhpvee a s podstatně přívětivější přezdívkou „Sysel“. Těsně před odjezdem nás překvapil dusot parní lokomotivy řady 475 „Šlechtična“ na sousední první koleji. K prvnímu nástupišti přijel historický parní vlak, který měl namířeno do Lednice a odjížděl doslova pár minut po nás. Netřeba zdůrazňovat, že naše silná elektrická lokomotiva řady 362 „Eso“ by i tak zanechala stařičkou soupravu daleko za sebou.
V Šakvicích se k nám připojila sedmička účastníků ze 40. PH Hustopeče. Celou naši sestavu tedy tvořili Ranger Kids Hanička, Helenka, Lucinka, Martínek, Míša a Saša, Discovery Rangers Alex, Dan a Tomáš, Adventure Rangers Bert se Šimonem a vedoucí Lenka, Jožka a Zuzka. Cesta autobusem do Dolních Věstonic utekla rychle, zato následný výstup na Děvičky se spíše vlekl. Všichni účastníci nicméně šlapali do kopce vskutku statečně a byli za to oceňováni i cizími kolemjdoucími. Ti nás chválili i za odvahu, s níž jsme na Pálavu vyrazili s malými dětmi a bez ohledu na sychravé podzimní počasí.
Na zřícenině Děviček povykládal Jožka něco málo k dějinám tohoto krásného hradu z 13. století. Ještě předtím však společnost hodovala v troskách hradního paláce, jelikož povídání s prázdnými bříšky jde špatně i dospělým, natož dětem. Děti byly poslušné a dodržovaly přísný zákaz vedoucích zahazovat odpadky. Jiní návštěvníci hradu tak dobře vychovaní nebyli, o čemž svědčila spousta střepů z lahví od piva a dokonce i z číší na víno, které jsme nalezli během prohlídky. Z ryze archeologického pohledu je takovýto odpad zajímavým dokladem využívání hradu v současnosti, ale z ekologického i bezpečnostního hlediska jde o jasné riziko. V kombinaci s některými dalšími nebezpečnými místy hradu a s nízkým věkem našich dětí nás to přivedlo k rozhodnutí odložit hry na příhodnější místo.
Cesta přes vrchol Děvína byla pro děti opravdovým zážitkem. Zejména poté, co se dozvěděly, že se nacházejí v mracích. Pro většinu z nich to byla první podobná zkušenost. Chůze nízkou oblačností tak dala zapomenout na studený vítr i na špatný výhled a účastníci žadonili o fotografie, které by zachytily tento památný okamžik. Při jedné z četných pauz jsme zjistili, že je vrchol Děvína pokryt řadou drobných výkopů vzniklých v rámci budování nového plotu. Jožka jakožto archeolog ihned provedl ohledání místa, ale shledal je v pořádku.
Hlavní jídlo a blok her nás čekaly na odpočívadle v Soutěsce, které sehrálo významnou roli při naší velké výpravě v roce 2006. Jedním z cílů tehdejší akce bylo vysbírání odpadků na trase Dolní Věstonice-Děvičky-Děvín-Soutěska. A právě u odpočívadla v Soutěsce jsme dle dohody s vedením Chráněné krajinné oblasti zanechali pytle s nasbíraným odpadem. Byla jich tehdy pěkná řádka. Letošní výprava tak vznešené cíle neměla, ale v souladu se zásadami Royal Rangers pro pohyb v přírodě jsme se snažili eliminovat jakékoliv škody z naší návštěvy. Což se žel o některých jiných návštěvnících Pálavy z toho dne říci nedalo. V Soutěsce jezdili jacísi piráti na motorové čtyřkolce, jeden z nich dokonce s kuklou na hlavě. Jízdy přestaly až poté, co Jožka zapnul blesk na fotoaparátu, namířil na pachatele a stiskl spoušť.
Další naše cesta vedla pod Martinku, kde jsme se pokochali nádhernými vápencovými útvary. Zvláště mladší účastníci naší výpravy byli uchváceni, což se projevilo i tím, že si domů chtěli na památku odnést suvenýr v podobě volně ležících kamenů. Netřeba zdůrazňovat, že větší kusy byly účastníkům konfiskovány a ponechány na místě. Na Martince také proběhlo ztišení, při němž jsme děkovali Bohu za současnou osobní i náboženskou svobodu, z níž se můžeme po 17. listopadu 1989 těšit.
… a zase zpátky
Skály na Martince představovaly poslední bod našeho programu na Pálavě. Sestoupili jsme dolů do Horních Věstonic, a to s více než hodinovou rezervou na odjezd autobusu. Což nijak nevadilo, jelikož při sestupu začalo poprchávat a také jsme plánovali zakotvit v některé z tamních hospod na šálek dobrého horkého čaje. Azyl nám poskytla restaurace Pod Martinkou přímo u zastávky autobusu. Hned na začátek našeho pobytu nás čekal vtipný moment. Když naše děti po příchodu do hlavního sálu uviděly velkoplošnou televizní obrazovku, na níž právě běžel americký pořad Myth Busters, byly z toho tak fascinovány, že přestaly vnímat všechno kolem. Jejich zírání polevilo až po opakované výzvě vedoucích k usednutí za stoly.
Zpáteční cesta probíhala až do Šakvic bez komplikací. Na šakvické železniční stanici vystoupila brněnská část výpravy a zbytek pokračoval do Hustopečí. Nás Brňany čekalo na nádraží opětovné setkání s parní „Šlechtičnou“, která se právě v čele svého vlaku vracela z Lednice. Následně již přijel i náš rychlík R 806. Po prodlouženém víkendu jsme počítali s tím, že volná místa nenajdeme, ale díky Bohu jsme se mýlili. A dokonce jsme seděli pohromadě v jednom kupé. Do Brna jsme tak dorazili hladce a po setkání s rodiči na hlavním nádraží jsme se unavení, ale spokojení odebrali do svých domovů.
Výlet na Pálavu k výročí 17. listopadu můžeme tedy hodnotit jako zdařilý. Oslavili jsme významné výročí hodnotným způsobem a našim nejmenším ukázali jedno z nejkrásnějších míst naší vlasti. Ukázalo se rovněž, že nám kromobyčejně přálo počasí, jelikož v Brně i v Břeclavi po většinu dne pršelo. Spolu s minimálními zdravotními problémy (kombinace zimních botiček a kotníkových ponožek opravdu není na túru optimálním řešením) a hladkou spoluprací mezi oběma zúčastněnými oddíly to ve výsledku znamenalo perfektní akci, na niž budeme ještě dlouho a rádi vzpomínat.
Josef Jan Kovář – Jožka
Fotogalerie z akce zde.
Organizační tým
Velitel akce: Lenka Kovářová
Programoví: Lenka Kovářová, Josef Jan Kovář – Jožka, Simona Kavalcová – Simka
Juniorský vedoucí: Zuzana Fridrichová – Zuzka (40. PH Hustopeče)
Zdravotník: Lenka Kovářová
Logistik: Josef Jan Kovář – Jožka
