Tématem letošního letního tábora byli námořníci a průzkum nezmapovaného moře. Po příjezdu do tábořiště (přístaviště) se děti tradičně zabydlely v podsadách (kajutách), seznámily se mezi sebou a bylo jim ukázáno, kde co je. Poté jsme se rozdělili do týmů. Tento rok jsme měli následující týmy: Červené Volavky (pod vedením Verunky), Oranžové Albatrosy (které vedla Lída Horváthová), Zelené Racky (vedené Pavkem), Žluté Kormorány (které měla pod křídlem Anetka) a Fialové Rybáky (vedené Tomášem Horváthem). Týmy si poté vylosovaly, které polní kuchyně budou jejich lodě. V nově získaných lodích poté týmy povečeřely a po večeři byl duchovní program, který tento rok měli na starosti Anička se Štěpánem.
Týmy jsou rozmístěny do polních kuchyní.
A následuje první duchovní program tohoto tábora.
Den 2. (neděle 16. 7.)
Než jsme mohli vyplout z přístaviště, bylo potřeba udělat spoustu věcí. Neměli jsme totiž zhola nic. Bylo proto třeba si v přístavišti oběhat všemožné různé obchodníky a získat od nich suroviny, které budeme potřebovat na plavbu na moři. Jak se totiž říká ve filmu Na samotě u lesa: „To máte…“ pitnou vodu, vajíčka, koření, slepice, králíky, maso, lana, plachty, ráhna… a to všechno jsme potřebovali sehnat. Nebylo to ale tak jednoduché. V přístavišti se totiž pohybovali i zloději, které nám tyto zásoby doslova brali z rukou. Po dokončení tohoto dobrodružného „nakupování“ na tržnici jsme ale potřebovali ještě jeden drobný detail. Lodě.
Navázání ráhna na stožár
Všechny lodě jsou konečně připraveny k vyplutí
Z ráhen, lan a plachet, které jsme si dopoledne vyběhali, jsme mohli postavit stožár s funkční plachtou. Nejprve jsme naměřili, jak vysoko musí být na stožáru ráhno, které jsme pak ke stožáru přidělali. Poté jsme k ráhnu navázali plachty a k plachtám doplnili i lana na ovládání plachty. Stožáry jsme následně přidělali k našim kuchyním a vytvořili z nich tak týmové lodě. Tohoto náročného úkolu se chopili starší členové posádek, zatímco mladší se chopili neméně důležitého úkolu – vytvoření týmové vlajky a pokřiku. Co je totiž posádka lodi, bez své vlajky?
Den 3. (pondělí 17.7.)
Třetí den ráno jsme konečně vypluli na širé moře. Abychom ale byli plně připraveni na všechno, co nás čeká, zájemci začali plnit osobní růsty, aby mohli dosáhnout hodností námořník či lodník. A Bůh při nás stál, protože díky dobrému větru jsme po chvíli plavby narazili na první ostrov našeho putování. Nebyli jsme na něm ale sami. Ostrov byl obývaný domorodým kmenem Nga, který mluvil prapodivnou řečí. Chvíli nám trvalo, než jsme jim porozuměli, ale nakonec jsme zjistili, že na druhé straně ostrova je ztroskotaná válečná loď, na které pluli piráti, kteří podnikali nájezdy na vesnice kmene Nga. Protože jsme netušili, co nás na moři dál čeká, řekli jsme si, že by bylo dobré se na nebezpečnou cestu vybavit. Z trosek lodi jsme tedy posbírali, co se dalo, včetně mečů, luků a šípů a dokonce i materiálů na výrobu děl.
Den 4. (úterý 18. 7.)
Abychom si naplno užili toho, co moře může nabídnout, rozhodli jsme se čtvrtý den využít pro vykoupání se v příjemné okolní vodě (návštěvě koupaliště v Mokré). Po celém dni koupání se, ráchání, cochtání a dalších synonym jsme se celý svěží (a spálení) vydali zpět na základnu.
V noci jsme ale byli vzbuzeni nepříjemným zjištěním. Na moři nás zastihla bouře. Starší členové posádek tak museli co nejrychleji na paluby lodí a postarat se o to, aby co rychle vylili vodu z lodi a postarali se o bezpečné proplutí vlnami a obstarali lanoví.
Den 5. (středa 19. 7.)
Prvním středečním úkolem bylo zjistit, jaké škody napáchala noční bouře. Naštěstí se nejednalo o nic vážného. Dopoledne jsme strávili plněním osobních růstů, kdy někteří členové posádek měli možnost se rozdělit do několika zaměření: lodní doktor, navigátor a střelmistr. Lodní doktor se staral o zdraví všech členů posádky a byl ten pravý, na koho jste se mohli obrátit, pokud někdo spadl přes palubu. Navigátor zase umí najít sever i v bezměsíčné noci. A střelmistr udělá dveře tam, kde předtím byla zeď.
Piráti nás okrádají o zásoby
Ale piráti byli nakonec zahnáni
Po náročné noční bouři nás odpoledne ale čekalo další nemilé překvapení. Byli jsme přepadeni piráty! Jakmile jsme je spatřili, byl vyhlášen poplach a všechny posádky se urychleně uchýlily do svých lodí a připravily se na steč. Za pomoci mečů, luků a šípů (u některých týmů dokonce kanónů) jsme sice bojovali, seč nám síly stačily, ale přes veškeré úsilí jsme byli oloupeni o veškeré zásoby jídla a dublonů (herní měny). Na večeři jsme si dali poslední zbytečky jídla, co jsme na lodi našli a po večeři byl jako každý den duchovní program.
Den 6. (čtvrtek 20. 7.)
Čtvrtek se nesl ve znamení hladu a hledání jídla. Protože nám piráti sebrali tu trochu jídla, kterou jsme neztratili během úterní noční bouře, museli jsme jídlo sehnat jinde. Díky Bohu jsme narazili na ostrov, který se jen hemžil zvířaty. Nebylo jich tam ale tolik, abychom na ně narazili hned. Nejdříve jsme je museli vystopovat po jejich lesních cestičkách. Když konečně všechny týmy dorazily na mýtinu, kde se všechna zvířata pohybovala, začal lov. Lovili jsme pomocí luků a tenisáků. Když první týmy nalovily všechnu zvěř, uznali jsme, že už máme jídla dost a vyrazili jsme zpět.
Divočák sleduje, kde se pohybují lovci…
… kteří mezitím honí zajíce
Pasoucí se laň netuší, že jí čeká brzký konec
Vyděšený jezevec neví, kam před lovci utéct
I liška zoufale utíká před lovci
Na medvěda se také za chvíli dostane
Jelen v říji vábí samičku…
… která se o chvíli později dostavuje. No není příroda krásná
Den 7. (pátek 21. 7.)
Po dopoledním rozvíjení se v osobních růstech, (kdy se někteří už blížili k poddůstojnickým hodnostem), jsme odpoledne z moře vylovili zašifrovaný vzkaz. Po rozluštění jsme zjistili, že byl napsaný členem posádky lodi, která nedaleko ztroskotala. Po náročné cestě a dobrodružném hledání podle vodítek v dopise jsme konečně trosečníka našli. Po krátké konverzaci jsme se dozvěděli, že byl součástí pirátské posádky a během bouře přepadl přes palubu do moře. Dále se nám zmínil o pokladu, který jeho posádka převážela. Poté jsme trosečníkovi dali nějaké zásoby a nechali ho spokojeně „trosečníkovat“.
Trosečník vyhlížejíc záchranu
Zachránci už běží!
Den 8. (sobota 22. 7.)
Sobotní dopoledne jsme strávili volnou zábavou a doděláváním osobních růstů. Po obědě jsme se v návaznosti na včerejší zjištění od trosečníka shodli, že vyrazíme hledat zmíněný poklad. Ještě před odchodem nás zastihl trosečník, který nám dal mapu, na které zaznačil, kde si myslí, že by jeho bývalá posádka mohla poklad schovat. Poté jsme vyrazili na cestu. Na zaznačených místech jsme ale našli jen indicie, které nás vedli zpět do tábora. Skoro celé tábořiště jsme ale už prohledali. Jenže skoro není úplně! U brány jsme našli jeskyni, jejíž vchod byl zatarasený. Využili jsme tedy toho, že většina týmů měla střelmistry, kteří mohli za pomoci děla rozstřelit zátaras a udělat průchod. Poté jsme se po týmech vydali do hlubin jeskyně na průzkum. Podzemí jsme našli schovaný poklad, který byl ale strážený duchy pirátské posádky. Když se v průzkumu vystřídaly všechny týmy, vybrali jsme nejodvážnější členy posádek, aby truhlu s pokladem vynesli na povrch. Protože ale duchové na truhlu pravděpodobně uvrhli nějakou kletbu, museli jsme počkat přes noc, než kletba vyprchala.
Trosečník nám předává mapu.
Poklad v jeskyni
Podařilo se nám zachytit i duchy, kteří poklad strážili.
Večer jsme si užili oslavu, při které jsme měli karaoke a opékání buřtů a trdelníků. Po večeři jsme měli poslední duchovní program tábora.
Den 9. (neděle 23. 7.)
V neděli nás čekal poslední den. Začali jsme ho tradiční objímací rozcvičkou, která se ani letos neobešla bez slz a dojetí. Následovalo přijetí do přístavu, zakotvení a vyhodnocení tábora. Účastníkům tábora se rozdaly odměny, trička, společně jsme se vyfotili a pak KONEČNĚ nastala chvíle, kdy jsme mohli otevřít poklad a vybrat si z něj, co nám padlo do oka.
Objímací rozcvička je každoročně oblíbená
Touha vybrat si svojí kořist z pokladu byla u týmu oranžových opravdu velká
Po vyhodnocení následovalo balení a odjezd mladších účastníků tábora.
(Více fotek z tábora bude přidáno dodatečně. Pracujeme na tom!)
Celkově jsme si tábor všichni užili a díky Boží milosti jsme neměli žádné větší zranění. Dokonce nás nepotkalo ani jedno klíště!
Za tým vedoucích děkuji všem zúčastněným a těšíme se na vás příští rok!
Táda
