Letní tábor 2020 „Kosmo-let“ – záznam palubních počítačů

„Blahopřejeme, stáváte se výherci luxusní vesmírné plavby na hvězdoletu Aurora s cílem na planetě Hawaii-9“ stálo v dopise, který účastníci zájezdu obdrželi v červnu roku 2020. Za podmínky přivezení vlastní kosmické helmy dopis dále sliboval vybraná jídla a zábavné aktivity, jako např. golf, frisbee a solárium po celou dobu pobytu. Celý pobyt měl být tedy o lenošení a užívání si zasloužené dovolené. To jsme si alespoň ze začátku mysleli…

 

Kapitánův deník 18.7.2020. Loď Aurora

Do kosmodromu Hostěnice se sjeli všichni rekreanti doprovázení jejich nejbližším příbuzenstvem, aby se s nimi před odletem rozloučili. Každý z účastníků musel před samotným startem rakety projít důkladnou kontrolou osobních věcí, zda neukrývá kupříkladu černého pasažéra, nebo nedovolené komunikační zařízení. Poté, co všichni prošli touto nutnou a otravnou kontrolou, proběhla hromadná prohlídka celé lodi, kde naši milí stevardi všem ukázali každé zákoutí naší překrásné luxusní lodi. To už byl ale čas se ubytovat do kajut a připravit na start, který se nezadržitelně blížil. Ještě pár slov od kapitána Přemka, přípitek a už je tady hodina H a minuta M. Loď Aurora zažehla své motory a vynesla celou posádku na oběžnou dráhu Země. Tady se rekreanti poprvé dověděli, že cesta na planetu Hawaii-9 bude trvat 4 měsíce, ale jejich údiv byl rázem rozptýlen vysvětlením, jak takové mezihvězdné cesty standardně probíhají. Každá kajuta je totiž vybavena tzv. kryo-komorou, kam cestující ulehne a je zmrazen, než raketa doletí k cíli. Pro cestujícího je celá cesta jen chvilkové zdřímnutí.

Celý start i následné opuštění sluneční soustavy mohli rekreanti sledovat pomocí venkovních kamer a celoplošné projekce. Užili si i světelných efektů při zážehu hlavních motorů a než byl čas ulehnout do kryo-komor, zhlédli i tématickou pohádku o malém robotu ztraceném ve vesmíru.

Kapitán Přemek, končí.

 

Kapitánův deník 19.7.2020. Loď Aurora

…všechno je špatně. Motory vypověděly službu, všude je oheň a kouř, navigace nefunguje, posádka je nezvěstná nebo mrtvá. Nařizuji nouzové opuštění lodi. Probuďte posádku z kryo spánku a nechť se nalodí do přistavených záchranných modulů, které je odvezou na nejbližší obyvatelnou planetku a vyšlou nouzový signál. S sebou ať mají jen věci na přespání. Nechť je Bůh s vámi. Já se musím ujistit, že na lodi nikdo nezůstane…

Kapitán Přemek končí.

 

Kapitánův deník 19.7.2020. Loď DUCH-5

Zase další den a zase další trosky lodí. Nikdo neví, co se stalo, ale všechny lodě v našem kvadrantu se najednou rozhodly, že explodují. Asi to má co společného s těmi novými motory, co teď každý používá. Naštěstí je naše loď DUCH-5 vybavena starým a spolehlivým modelem na červenou hmotu. Stále to vypadá, že jsme jediná loď v okolí, která ještě funguje, takže jsme se rozhodli vyhodit náklad, který vezeme a začít do uvolněného místa zachraňovat kryo-komory z vraků se spícími lidmi. Škoda, že nemáme jak je probrat, pár rukou navíc by se hodilo. V posádce mám jen asi 10 lidí.  Budou si muset ještě pár dnů pospat, než dorazíme na Hawaii-9, jedinou velkou obyvatelnou planetu v okolí.

Dnes náš radar zachytil neobvyklý nouzový signál. Už několik týdnů zachraňujeme spící lidi, ale podle údajů ze skenu jsou tihle vzhůru a při smyslech, jen trochu nevyspaní. Posílám pro ně výsadkové moduly.

Všichni už jsou na palubě. Prý je to pozůstatek z nějaké výletní lodi Aurora (zatracení turisti). To mi tu tak chybělo. Další hladové krky, když sami máme málo a práce se zachraňováním nad hlavu. Nabídli se, že nám pomůžou, ale jsou to nezkušení zelenáči. Tak jsem je nechal prohlídnout si naši starou, ale poctivou loď a nařídil posádce, aby provedla nějaké vstupní testy, abychom věděli, s jakým materiálem máme tu čest. Dali jsme jim i roztok, který normálně zavádíme nitrožilně spícím lidem do kryo-komor, ale uprosili nás, tak jsme se s nimi podělili o naše poslední zásoby sekané.

Vstupní testy dopadly dobře, takže jsem se rozhodl rozdělit je do tří záchranných družstev: Gama, Delta a Echo. Rozdělil jsem jim i svou posádku, aby jim byla za kapitány družstva, protože nikdo, kdo by měl kapitánské zkoušky, z Aurory nepřežil.

Po nezbytném seznámení mezi sebou se družstva seznámily i se svým prvním úkolem. Každé družstvo má k dispozici jeden záchranný modul a jeden tablet (nástěnku), kde se mu zobrazují profily zachráněných lidí. Problém je ten, že záchranné moduly už týdny nemají palivo. Naštěstí prolétáme v blízkosti planetky, kde se takové palivo nachází, a provedli jsme výsadek. Na palivových tyčích si zde pochutnávají stvoření, známé jako „slepí strážci“. Rychlá rotace planetky způsobuje rapidní střídání dne a noci, takže jakmile nastala noc, snažila se posádka pobrat co nejvíce palivových tyčí, než zas bude den a strážci nás zpozorují.

Večer palubního času jsme spočítali palivo a vyšlo nám, že můžeme zprovoznit všechny moduly. Proto jsme je hned vyslali k nouzovým signálům, které zachytil náš radar toho rána.

Kapitán Martin, konec.

 

Kapitánův deník 20.7.2020. Loď DUCH-5

Dnes DUCH-5 poskočil zase o kus k cíli a spotřeboval další červené palivo. Náš radar opět zachytil nové nouzové signály v okolí. Družstva se tak mohla rozhodovat, kam pošlou večer své záchranné moduly. Ty se právě vrátily a přivezly nové kryo-komory. Počet zachráněných se tak opět zvýšil a jejich profily se objevili na obrazovkách každého družstva. Ta se dnes na ranním briefingu dozvěděla i své povinnosti jako posádky mojí lodi.

Každé družstvo má přidělenou jednu polní kuchyni, kde papá a také si vede lodní deník, který každý den pověsí na svou nástěnku. Co bylo pro nové členy posádky DUCHa-5 překvapením bylo to, že své zachráněné lidi v kryo-komorách musejí i krmit kaší. Taková krmě se dá lehce vyrobit z raketového paliva, které je třeba do každého záchranného modulu. Avšak paliva je málo, proto podnikáme další výsadek na nedalekou planetku.

Mezi místním obyvatelstvem panuje čilý obchodní ruch, avšak mezi jejich přístavy se potulují prachsprostí piráti. Pomáhali jsme tedy s převozem roztodivných obchodních artiklů, od špinavých ponožek, přes zlaté cihly až po pohádkové postavičky. Některá (všechna) družstva se rozhodla, že přivoní i pirátskému řemeslu, když poslala po jednom členu na pirátské lodě. Tomu ale udělaly přítrž dva křižníky (Štěpán a Martin), které obchodní plavidla chránily a piráty zatýkaly.

Získali jsme tak dostatek jídla pro zachráněné na další den i dost paliva na vyslání záchranných modulů. I večerní slovo, které pro nás měl Přemek (úplně jiný Přemek, než kapitán Přemek z vybuchlé lodi Aurora) se neslo v duchu stravy. Tentokráte té duchovní.

Kapitán Martin, konec.

 

Kapitánův deník 21.7.2020. Loď DUCH-5

Dnešek začal velmi poklidnou rozcvičkou. Opět se vrátily záchranné moduly a opět jsme zachytili nové nouzové signály. Avšak ani v nejmenším nás nenapadlo, co bude následovat.  Systémy lodi byly přetížené a na všech palubách se začaly dít zvláštní věci. Samovolné  spouštění hasícího systému, děsivý randál z lodního potrubí a mobilní reproduktor začal vyhrávat staré hity. Nebylo to k vydržení a posádka proto celé dopoledne běhala po všech palubách s cílem najít číselné a písmenné kódy k přeprogramování lodi. Někteří se nechali zmámit zvukem z reproduktoru a místo pomáhání svému družstvu libovali tanečnímu parketu. Většina ale i přes rámus nádobí získala potřebné kódy a ten hluk zastavila.

Dnes loď opět zachytila nové nouzové signály, a také kolem proletěl i nadsvětelný holub s poštou. Bohužel se netrefil a přistál na nedalekém asteroidu. Provedli jsme tedy výsadek a zjistili jsme, že se holub (a s ním i zpráva) rozbil na spoustu malých kousků, které si do svých doupat natahaly místní potvory. Každé doupě ve tvaru pyramidy hlídala jedna potvora.  Nás bylo víc, a než začal docházet kyslík ve skafandrech, se nám povedlo získat většinu zprávy. Nikdo neměl kompletní zprávu, proto jsme spojili síly z ostatními záchrannými týmy, a zprávu dali dohromady.  Bylo to volání o pomoc těžařské lodi Růžový trpaslík. Na palubě má víc než 60 lidí spolu s jejich mazlíčky v kryo-komorách.  Bohužel pro nás jsou její souřadnice příliš daleko a s tím palivem co máme, bychom tam těžko doletěli. Nezbývalo nám než její pozici zanést do hvězdné mapy a vyslat naše moduly k signálům v naší blízkosti.

Kapitán Martin, konec.

 

Kapitánův deník 22.7.2020. Loď DUCH-5

Záchranná družstva se stále více sehrávají. Nejenom, že si všichni členové uvědomují, že řetěz je jen tak silný, jako jeho nejslabší článek, ale musejí tvrdě pracovat i pro to, aby dokázali nakrmit a zachránit co nejvíce lidí z prázdnoty vesmíru. Názorně se jejich disciplína a soudržnost ukázaly dnešního dopoledne. Ze včerejší návštěvy planetky jsme si pravděpodobně z hnízd tamních potvor donesli i vajíčka divných vesmírných můr, které se přes noc vyklubaly a začaly nám ochutnávat loď. Samozřejmě to byly mršky vychytralé a usadily se na těžko přístupných místech. Družstvům nezbylo nic jiného než vzít ten největší špendlík, který byl ve skladu špendlíků a můru jím napíchnout. Špendlíky byly opravdu těžké a bylo třeba všech členů, aby jej uzvedli a obratně s ním manévrovali v úzkých prostorech naší lodi. Družstvu, kterému se povedlo napíchnout nejvíce můr, jsem vyplatil největší odměnu. To už byl ale čas na každodenní osobní růsty. Ty si může kterýkoliv člen posádky lodi DUCH-5 plnit před obědem u zkušených kapitánů, z nichž každý může naučit něco nového. Člen posádky získá plněním osobních růstů jak nové vědomosti, tak i hodnost a s ní spojené privilegia, jako je pozdější večerka, nebo zrušení povinnosti vstávat na rozcvičku.

Abychom získali další palivo pro záchranné moduly a potažmo i jídlo pro lidi v kryo-komorách, vyrazili jsme na blízkou planetku nasbírat vysokoenergetické orchideje. Ukázalo se ale, že je to též hlavní potrava pro tygry, kteří na této planetce žijí. Samozřejmě ukrá.. , vypůjčit si takové orchideje nebylo vůbec snadné. Když vás tygr lapil, nebylo úniku a někdy vás mohl tygr i zošklivit lihovou fixou. Ve výsledku jsme ale pochodili dobře a získali opět dostatek jídla, takže nikdo nemusel nikoho obětovat a mohlo se letět dál. Stále však nemáme dostatek paliva, abychom se vypravili na záchranu vraku Růžového trpaslíka.

Kapitán Martin, konec.

 

 

 Kapitánův deník 23.7.2020. Loď DUCH-5

Dnes se vrátily záchranné moduly prázdné. Přitom nouzové majáky svítily. Jako by ty lidi někdo vzal před námi.

V záznamech jednoho modulu byla nalezena šifrovaná zpráva. Problém byl, že nikdo neznal klíč k jejímu rozluštění. K tomu všemu měli všichni kapitáni takovou divnou vyrážku po celém těle, které skoro jakoby připomínala písmena. Bylo samo sebou, že to nechtěli nikomu ukazovat, ještě by je lodní lékař poslal do izolace. Naštěstí vyrážka brzy zmizela a šifra byla vyluštěna. Ukázalo se, že nejsme ve kvadrantu sami, a pohybuje se zde ještě jedna neznámá loď mířící na planetu Tortuga. Vše nasvědčovalo tomu, že se zmizením kryo-komor má něco společného právě tato neznámá loď.

Planeta Tortuga však není na žádné mapě zakreslena a kolují o ní jen mýty a povídačky. Každý o ní někdy něco slyšel, ale nikdo neví nic určitého. Družstva proto chodila od jednoho kapitána ke druhému a získávala postupně indicie (po splnění fyzické, nebo psychické zkoušky – nic není zadarmo), které je k této planetě dovedly.  Obyvatelé tohoto nechvalně proslulého přístavu byli zpočátku poněkud podezřívaví, ale po prokázání se heslem nás královsky pohostili pitím i pokrmem. Ovšem něco nám na nich nesedělo. Neprozradili nám jméno své lodi (i když je velice pravděpodobné, že jde o nechvalně proslulou loď Černá perla) a byli velice překvapeni, když se dozvěděli, že my strádáme nedostatkem paliva a jídla, protože musíme krmit zachráněné lidi. Oni totiž nikoho nezachraňují, ale vylupují vraky a lidi z nich nechávají na opuštěném asteroidu napospas osudu. Dokonce měli tu drzost ptát se mé posádky, kdo by se chtěl k nim přidat a užívat si, dokud jim palivo nedojde. Nevěřili totiž ani, že je v blízkosti nějaká planeta, na které by se dalo dlouhodobě přežít a rozhodli se i s tím málem paliva, co jim zbývá, vyrazit zpět směrem k Zemi. Jejich lpění na něčem co znají a neochota uvěřit v něco, co neviděli, se nedaly nijak změnit.

Vědomí, že tato posádka míří k jisté záhubě, nás rmoutilo, ale z tohoto setkání vzešlo i něco dobrého. Nejenom, že jsme dostali souřadnice, kde nechali lidi v kryo-komorách. Získali jsme Jídlomat-5000, který nám umožní krmit zachráněné lidi nitrožilně cukrovou vatou místo bramborové kaše a je tím pádem mnohem efektivnější a méně náročný na raketové palivo.

Duchovní program byl tematicky laděný tak, aby posádka pochopila, že kdo nechce být zachráněn, nebude zachráněn a není to chyba těch, co se o záchranu pokoušejí.

Kapitán Martin, konec.

 

Kapitánův deník 24.7.2020. Loď DUCH-5

Skok na planetu Tortuga a následný let pro lidi zamával se zásobami červené hmoty, na kterou letí DUCH-5. Zdá se, že lodi došlo palivo jeden skok před tím, než bychom se dostali k planetě Hawaii-9. Nezbývá než aktivovat nouzový maják a doufat v záchranu. Mezitím co kroutíme palci, probíhá důkladná kontrola ubikací. Zjistil jsem, že nová posádka je banda čuníků a proto nařizuji provést operaci „letecký den“. Během operace bylo zjištěno mnohé pochybení proti lodnímu řádu a všichni viníci byli dohnáni před spravedlnost.

Další čekání… Nikdo se nám na náš nouzový signál neozývá. Z posledních sil setrvačností doplachtíme k nejbližší planetce, na které se naštěstí pohybují obchodníci s raketami, ale ani po hodinách smlouvání, kupování a přeprodávání nejsme úspěšní a palivo nemáme. Pro zahnání trudomyslnosti jsem se rozhodl prodloužit večer a s posádkou si zahrát audiostop. Ještě než ulehneme ke spánku, objevuje se radostná novina. Někdo zachytil naše nouzové volání a je ochotný nám pomoct. Cesta k němu je ale nebezpečná a časové okno se zmenšuje. Proto bylo vybráno 5 dobrovolníků, kteří za tímto neznámým dobrodincem okamžitě vyrazili.

Budeme se modlit, abychom je ještě někdy potkali živé.

Kapitán Martin, konec.

 

Kapitánův deník 25.7.2020. Loď DUCH-5

Už je po snídani a výprava se stále nevrací. Vrátily se však záchranné moduly s poslední várkou kryo-komor se spícími lidmi. Na ranním brífinku se dohadujeme co dál. Když v tom vidíme, jak se otevírá přechodová komora a vstupuje kompletní výprava, která včera byla vypravena za záhadným cizincem. Jde ale sama. Ukázalo se, že neznámý dobrodinec je bývalý člen posádky lodi Černá perla, na kterou jsme narazili o dva dny dříve. Fingoval svou smrt a zmizel i s velkou zásobou Červené hmoty a univerzálního paliva do záchranných modulů, které nám teď posílá. Sám za námi letět nechtěl, prý má ještě na práci nějakou pomstu či co a palivo už nepotřebuje. Každopádně jde o skvělou zprávu pro nás a naši loď, protože teď máme palivo pro skok rovnou na Hawaii-9, kam jsem hned nechal zadat letový kurz. V tom ale přišla posádka s tím, že nám stále chybí zachránit lidi z jednoho vraku. Totiž z Růžového trpaslíka, jehož nouzové volání jsme zachytili dříve a jehož souřadnice jsou stále na hvězdné mapě zobrazeny jako aktivní nouzový signál.  Nu co se dá dělat. Posádka naládovala své moduly svým i novým univerzálním palivem a vyrazila ve všech třech modulech k poslednímu vraku.

Na místě to bylo ošklivé. Všude samé trosky a úzké průchody. Konstrukce lodi byla nestabilní a všude byla radiace. Abychom to přežili, vstupovala družstva do vraku po jednom a každé v něm strávilo jen bezpečných 15 minut. Za tu dobu musely zachránit co nejvíce kryo-komor s lidmi nebo jejich mazlíčky. Ještě štěstí, že ve vesmíru komory nevážily téměř nic a proto jejich vynášení připomínalo běh přes komplikovanou překážkovou dráhu s nafukovacím balonkem.  Jakmile jedno družstvo vyčerpalo svůj čas, bylo na řadě druhé a tak dál. Naštěstí byly zachráněni všichni lidi a většina mazlíčků. To mělo za následek přeplněné záchranné moduly. Takže do lodi jsme museli po svých. 

Ihned po příchodu jsme ani nesundali kosmické helmy a rovnou se připravili na přistání na planetě Hawaii-9. Už toho nebezpečí a stresu bylo dost a celá posádka netrpělivě očekávala zasloužený oddech. Znovu byli všichni připoutáni na svých místech na letové palubě a jen co se prach usadil, proběhlo vyrovnání tlaků a otevření hlavního vchodu. Přivítali nás místní obyvatelé s hudbou a havajskými věnci pro každého. Celá posádka dostala poslední oficiální rozkaz a to převléci se do co nejslavnostnějšího oblečení, neb nás čekala úchvatná hostina na počest našeho šťastného příletu se všemi zachráněnými lidmi.

Kapitán Martin, konec.

 

Kapitánův deník 26.7.2020. Loď DUCH-5

Nacházíme se na planetě Hawaii-9. Posádka už není probouzena křikem „Budíček!!!“ ale jemným švitořením místní fauny a paprsky havajského sluníčka. Jak se blíží čas odjezdu, všechny přepadá nostalgická nálada a i sebevětší tvrďáci se těžko brání slzám. Nezbývá toho už mnoho, ale něco přece. Každý nový člen posádky DUCH-5 dostává pravé a nefalšované týmové tričko, čímž je oficiálně zařazen do posádky. Při této příležitosti je také držena minuta ticha za všechny padlé členy posádky lodi Aurora. Tyto slavnostní chvíle jsou zakončeny společnou fotkou a vyhlášením vítěze neoficiálně oficiální hry o největší počet zachráněných lidí, kde velmi těsně zvítězilo družstvo Delta, zejména díky jejich výkonu na palubě Růžového trpaslíka.

A to vše, přátelé.
Ale to mám přece říct já.
Tak to řekni.
Tá dy tá dy dá.
A to je už opravdu všechno.

 

Kapitán Martin, konec.

 

Fotogalerie LT  2020 „Kosmo-let“ 

Pro zhlédnutí fotek zadejte tyto údaje:

Jméno: Kosmo-let
Heslo: duch-5

 

PS: Fotografie v plné velikosti jsou na vyžádání na e-mailu : 24.p.h.royalrangers()gmail.com