Letní tábor 2014 „Ktož jsú Boží bojovníci“

V červenci 2014 pořádala naše 24. Přední hlídka Royal Rangers již tradičně letní stanový tábor na naší základně v Hostěnicích u Brna. Tématem tábora byla tentokráte doba husitská, neboť letos je tomu již 600 let od chvíle, kdy český církevní reformátor Mistr Jan Hus odcestoval do německého města Kostnice v marné naději, že se mu podaří obhájit své učení před tamním církevním koncilem. Jednalo se již o devátý náš letní tábor v Hostěnicích (v roce 2010 proběhly tábory dva), přičemž tento byl jednoznačně nejdelší. Trval plných 16 dní a programově obsáhl některé hlavní historické události v českých zemích během let 1412-1420.

Tábor „Ktož jsú Boží bojovníci“: 12. – 27. 7. 2014 Hostěnice

RR_tabor-2014_foto

Den 1.: sobota 12. července

První den našeho tábora je zároveň posledním dnem tábora 43. PH Vyškov. Přijíždíme tedy do již postavené základny, což je oproti předchozím ročníkům příjemná změna. Účastníků je letos poměrně málo, pouze 20 dětí. Každý vedoucí tak má nezvyklý komfort vlastní podsady. Děti jsou na nástupu rozděleny do tří středověkých vesnic v jižních Čechách jménem Dub, Jedlany a Olší. Také si losují heraldickou barvu své vesnice. U večerního táboráku se potom účastníci dozvídají, co se bude dít. Píše se rok 1412, v Praze zuří protiodpustkové bouře a na Staroměstském náměstí jsou popraveni tři tovaryši, kteří odsoudili prodej odpustků. Mistr Jan Hus pobývá kvůli církevní klatbě na hradě mimo Prahu. Rada tří vesnic se u slavnostního ohně rozhoduje, že Mistra ve vyhnanství navštíví a udělá si o jeho učení vlastní obrázek…

Tab14-d01a

Den 2.: neděle 13. července

Dopoledne probíhá budování pospolitosti. Obyvatelé jednotlivých vsí si volí vesnický znak, který následně hodnotí urozená heraldická komise. Dále si vesnice vytvářejí svůj pokřik. Jednotlivci také plní různé úkoly v rámci osobního rozvoje, aby postoupili ze základní hodnosti čeledín/děvečka na hodnost láníka. Odpoledne se ve hře posouváme do podzimu roku 1414 a putujeme za Mistrem Janem Husem na hrad Krakovec. Pouť je to náročná a nebezpečná, plné dvě vesnice při ní scházejí ze správné cesty, ale nakonec se všichni úspěšně dostáváme na hrad, kde nás již očekává Mistr. Jeho slovo strhává většinu účastníků. Pak s námi Mistr povečeří a následně se s námi loučí, neboť vyráží na koncil do Kostnice. Zpět do našich vesnic již jdeme pospolu, byť místy poněkud roztroušeně. Po večeři se dozvídáme zdrcující zprávu. Je červenec 1415, Mistr Jan Hus byl upálen a všichni jeho následovníci dáni do klatby. Krátce po večerce je vyhlášen poplach. Přibíhá chlapík z nedaleké vsi Borová, kterou napadli Husovi odpůrci a vyplenili. Zbraně ani výcvik nemáme, a tak nezbývá, než uprchnout do okolních lesů a přečkat noc tam…

Tab14-d02a

Den 3.: pondělí 14. července

Ráno se vracíme z lesů a zjišťujeme, že naše vsi byly mezitím vypleněny a pobořeny. Štěstí, že jsme unikli. Po odstranění škod probíhají poklidné aktivity, například výroba podložek pod ešus, dokončení vesnických erbů či odpolední batikování triček. Večerní program je překvapivý. Dozvídáme se, že kostnický koncil nechal upálit i Husova blízkého spolupracovníka, Jeronýma Pražského. Lepší záležitostí je návštěva ctihodného opata, který na místě zjišťuje situaci a našim malým vesničanům předává opravdové, živé králíky. Následuje mše s přijímáním pod jedno, při níž se opat znepokojivě vyjadřuje na adresu Husových stoupenců. Další dny budou asi zajímavé.

Tab14-d03a

Den 4.: úterý 15. července

Ráno plníme úkol, který nikdo z účastníků nechápe. Stavíme ohrádky, samozřejmě po středověkém způsobu, což obnáší zabušení kůlů do země a následné propletení větvemi. Tato práce přináší zatím nejvážnější zranění, kdy si jeden z účastníků při řezání větve s vervou řeže i prst. Podle síly krvácení to vypadá na narušení tepny, ale při vědomí přítomnosti lékařky z ARO není důvod k panice. A vskutku, druhý tlakový obvaz již slaví úspěch. Odpoledne stojí účastníci před dalším vypečeným úkolem (a to doslova). Díky nedávnému plenění v našich vsích rychle docházejí zásoby potravin, takže je třeba získat zrno, rozemlet je (či spíše nadrtit) a upéct chlebové placky. Dílo se po nemalém úsilí všech daří a večer účastníci získávají další zvířenu do svých vesnic. Tentokrát to jsou slepice, které jsou po předání ihned ubytovány v čerstvě vybudovaných ohrádkách. Večerní mši řídí opět ctihodný opat a je rovněž oznámena zítřejší návštěva univerzitního teologa Jakoubka ze Stříbra, který naopak patří k Husově straně.

Tab14-d04a

Den 5.: středa 16. července

Ráno vyrážíme na koupaliště do vedlejší vesnice se slibným názvem Mokrá. Počasí je teplé, ale nestálé, a tak je voda poměrně studená. Navzdory tomu si děti plní specifické „vodní“ úkoly v rámci osobního růstu, které jsou zaměřeny zejména na připravenost při povodních. Pobytu u vody dělá přítrž příchod bouřky. Přestože živly nad Mokrou ještě nedorazily, natož aby stihly propuknout, velí službu konající zdravotník Jožka nekompromisně k návratu. Déšť propuká vzápětí po příchodu na základnu… Po večerním programu lze připomenout staré římské přísloví „kostky jsou vrženy“. Děti se po překvapivé a razantní konfrontaci mezi oficiální církevní mocí a radikálním teologem Jakoubkem ze Stříbra definitivně přiklánějí na stranu husitů, přijímají podobojí a na jejich pažích se skví kalich jakožto symbol jejich nového vyznání. Výjimečnou chvílí je čtení svitků s úryvky z Husova díla, které našim vesničanům přináší Jakoubek ze Stříbra. Stovky let stará slova ožívají s novou naléhavostí.

Tab14-d05a

Den 6.: čtvrtek 17. července

Ráno se vesničané dozvídají, že další část Husových děl je ukryta a zašifrována, aby nepadla do rukou nepřátel. Proto je hlavní náplní dopoledního programu výcvik v šifrování, při němž se účastníci procvičují i v práci s buzolou. Odpoledne pak probíhá přesun do míst, kde jsou zašifrované Husovy svitky ukryty. Avšak běda, úkryt byl prozrazen a prostor tak střeží nepřítel z nejlítějších – obávaní křižáčtí rytíři řádu johanitů ze Strakonic. Díky velkému úsilí a za četných ztrát se nakonec daří šifry získat. S jednou statečnou vesničankou nás dokonce nemine výlet do brněnské dětské nemocnice, kde dar přítele Röntgena jasně ukáže, že se nic vážného nestalo. Večerní zprávy jsou hrozivé. Je rok 1418 a nový papež Martin V. odmítá podobojí, nařizuje postih kacířů a hrozí Husovým následníkům křížovou výpravou. Také kostnický koncil požaduje bezpodmínečnou kapitulaci husitů. Je třeba jednat rychle, a tak naši vesničané tráví část noci napínavým doručováním zpráv mezi jednotlivými ohnisky husitského hnutí.

Tab14-d06a

Den 7.: pátek 18. července

Včerejší střet s johanity jasně ukázal, že je potřeba se rychle vyzbrojit. Naštěstí krajem projíždí kupecká karavana, která má i zbrojařský materiál. Za tyto věci však požaduje četné zboží, které vesničané musí v co nejkratší době shromáždit. Nakonec je transakce úspěšná a ve vesnicích se začíná horečně zbrojit. Vyrábějí se řemdihy, štíty a každá z vesnic také plánuje zhotovit jednu tarasnici. Večer probíhá slavná pražská defenestrace, při níž jsou novoměstští konšelé svrženi z radnice rozbouřeným davem a probodáni kopími. U večerního ohně se vesničané učí nový chorál. Jmenuje se „Ktož jsú Boží bojovníci“.

Tab14-d07a

Den 8.: sobota 19. července

Zbraně bychom měli, ale začínají docházet potraviny. Úroda je špatná a množí se krádeže, a tak je nutné vyrazit na trh provést nákup. Putování je dlouhé, celkem 17 km. Podle zpráv by na trhu měl být i kdosi s Husovými spisy. Je však potřeba dávat si pozor, všude se to hemží nepřátelskými špehy. A vskutku. Potraviny se nám daří nakoupit a dokonce získáváme i nějaké ty svitky, ale pak… Taková pěkná, nevinná dívka si to kráčí s ošatkou. Jenže zdání klame. Našeho bratra znenadání propichuje jak podsvinče a s výkřikem „Smrt kacířům!“ opět mizí v davu. Otřeseni odcházíme co nejrychleji do našich vesnic. Tam nás zastihuje velká zpráva. Je čtvrtek 17. srpna 1419 a náš král, Václav IV., včera zemřel. Páni jednotlivých vesnic, tedy urozená Veronika z Dubu (v zastoupení svého bratra Josefa Ješka), Jan st. z Jedlan a Viktor z Olší, vysvětlují svým vesničanům, že to znamená jediné. Vlády nad našimi zeměmi se má ujmout Václavův bratr Zikmund. Běda! Přestože jsme Václava poslední roky rádi neměli, příchod Zikmunda a jeho uherských rytířů, zocelených v dlouhých válkách se Saracény, je děsivou představou. Náš nářek nad mrtvým panovníkem je tedy nelíčený…

Tab14-d08a

Den 9.: neděle 20. července

Dopoledne probíhá tryzna za mrtvého krále Václava IV. Odpoledne máme na táboře návštěvní den, což je příležitost pro rodiče dětí (a partnery některých vedoucích) podívat se, jak to na táboře vedeme. Příjemnou součástí návštěvního dne je tzv. buchtová soutěž, kterou jsme měli naposledy před sedmi lety. Pozdě odpoledne se s ohledem na parné počasí odehrává lítá vodní bitva mezi jednotlivými vesnicemi. U večerního ohně se dozvídáme očekávanou zlou zprávu. Je březen 1420, papež vyhlásil křížovou výpravu proti husitům a jejího vedení se ujal Zikmund Lucemburský. To ale ještě není všechno. V noci je vyhlášen poplach, jacísi lapkové ukradli naše slepice i králíky. Pronásledování je neúspěšné, a tak nezbývá, než přijmout podmínky pachatelů a zaplatit výkupné. U vyhaslého ohně následuje veliké noční hádání, kolik která ves obětuje. A vedoucí jsou mile překvapeni nezištností dětí, které se poměrně rychle domlouvají, kolik kdo na záchranu našich mazlíčků přispěje. Spát se jde v napětí, zda lapkové dodrží slovo.

Tab14-d09a

Den 10.: pondělí 21. července

Již brzy ráno se ukazuje, že naše zvířátka máme zpět. Den nicméně probíhá trochu jinak, než měl. Využíváme totiž přízně počasí a opět vyrážíme na koupák do Mokré. A i tentokrát ukončuje náš pobyt předčasně bouřka. Dnes jsme jí však neunikli a na základnu přicházíme důkladně promočení. Sotva se trochu vysušíme, propuká déšť znovu. Večer se ještě dozvídáme, že naši bratři, kteří dobyli město Sezimovo Ústí, hodlají založit nové a lépe chráněné město pod biblickým názvem Tábor.

Tab14-d10a

Den 11.: úterý 22. července

Dopoledne probíhá pátrání po nepřátelích, kteří jsou rozmístěni všude v okolí. Naši vesničané musejí objevit polohu každého z nich, zapamatovat si jméno, rod a vzhled. A následně vše nahlásit ve své vesnici. Výsledek je vynikající, pozornosti unikl pouze jeden nepřítel z šestadvaceti. Odpolední program nám částečně narušuje bouřka, což je však příležitost zahrát si v ponurém prostředí dolní budovy populární hru Palermo. Atmosféra dokreslená bouřkou je skvělá, ale povinnosti volají. Ihned po bouřce se přesouváme k Sudoměři, kde právě skončila bitva mezi husity a křižáky s železnými pány. Úkolem vesničanů je posbírat výstroj a výzbroj křižáků uvízlých v bahně. Jenže ouha, úkol komplikují někteří přeživší křižáci z řádu johanitů. Následuje jedno z nejtvrdších herních střetnutí v dějinách našeho oddílu, na které jeho účastníci zřejmě po desítky let nezapomenou. Po zbytek dne se odstraňují následky z bahenní bitvy. Večer se od přítomného archeologa dozvídáme, jak to s bitvou u Sudoměře vlastně bylo. Zprávou dne však je, že křížová výprava míří na Prahu, kde se chce Zikmund nechat korunovat českým králem. Bude tedy třeba vyrazit Praze na pomoc.

Tab14-d11a

Den 12.: středa 23. července

Na ranním nástupu probíhá dražba věcí ve ztrátách a nálezech, které se za posledních několik dní nečekaně rozmnožily. Pak pokračujeme ve zdokonalování osobní výzbroje a učíme se zcela novou věc – výrobu ručních lucerniček. Základem jsou malé sklenice a včelí vosk. Odpoledne je třeba získat materiál potřebný na stavbu opevnění v Praze, jíž hrozí úplné obklíčení obří křižáckou armádou. Získání materiálu však není hračka. Ze tří zdrojových lokalit je nutné stavivo (v podobě dřevotřískových fošen) přenést přes bránu, překonat s ním střechu dolní budovy, posléze i zatravněné pole (bez dotyku země) a nakonec s ním přelézt plot. Celá operace vyžaduje od našich husitů precizní spolupráci. Nejlépe viditelná je fáze na poli, což má nečekané následky. Prakticky všichni kolemjedoucí motoristé zpomalují či přímo zastavují, aby se podívali. Nás naopak zaujme zásah policejního „jestřába“, stíhacího vozu Volkswagen Passat, kterého na okolních silnicích vidíme lovit vůbec poprvé. Jeho kořist má smůlu, že jela příliš rychle a naše borce na poli ignorovala. Po splnění úkolu hrajeme pár her. V noci se ukazuje, jak si kdo kvalitně zhotovil svou lampičku – je totiž jeho jediným světlem na noční hře.

Tab14-d12a

Den 13.: čtvrtek 24. července

Nervozita v očekávání velkého boje stoupá, a tak od rána probíhají drobné cvičné šarvátky mezi bratřími. Provádíme také velkolepou přehlídku našich sil a vyrábíme další zbraně a munici pro bitvu. Zvláště strašnou zbraní jsou naše tarasnice, které plánujeme nasadit celkem tři. Odpoledne vyrážíme na ostrý výcvik do okolních lesů a pak již stavíme opevnění na Vítkově. Část bratří a sester pracuje, část čte svatá Písma a zbytek hlídkuje se zbraní v ruce. Doráží za námi i samotný hejtman Jan Žižka z Trocnova a krom slov povzbuzení nám potvrzuje, že Zikmundovi křižáci zaútočí právě sem. Večer tak končí v napjatém očekávání.

Tab14-d13a

Den 14.: pátek 25. července

Velký den nadešel! Je ranní nástup, čas 09:06 a nad našimi hlavami náhle zaburácí dvojice proudových stíhaček JAS-39 Gripen z 211. taktické letky v Čáslavi. Nejvýkonnější letouny Vzdušných sil Armády České republiky se následně několikrát vracejí, tudíž máme možnost si jejich krásu a sílu patřičně vychutnat. S inspirací se vrháme do posledních příprav před velkým bojem. Na odpolední nástup přichází v rámci vyjednávání sám úhlavní nepřítel, uherský král Zikmund, a zpupnými slovy nám oznamuje naši zkázu. Předzvěstí bitvy je souboj myslí. Ten se odehrává ve třech rovinách, nad zemí, na zemi a pod zemí, a formou tří her – piškvorek, pexesa a dámy. Naši bojovníci jsou proti křižákům úspěšní a získávají tak dodatečné „životy“ do nastalé bitvy. Tu oznamuje zvuk polnice. Předsunuté voje husitů se snaží zpomalit příval křižáků, avšak velmi rychle jsou s děsivými ztrátami zatlačeny zpět. Naši válečníci se snaží o protiútoky, ale záhy zjišťují, že v otevřeném poli nelze proti těžce vyzbrojeným křižákům obstát. Následovat musí jediné, stažení husitů za hradby. Což křižákům umožňuje konečně zahájit frontální útok na naše opevnění, a to dokonce za podpory střelných zbraní. Husitské dělostřelectvo však nezůstává nic dlužno a střelmistr David z Dubu dokonce zasahuje jak míšeňského hejtmana Heinricha von Isenburg, tak samotného krále Zikmunda. Překvapivý neúspěch v čelním útoku nutí ryšavého krále změnit taktiku. Najíždějí zápalné vozy a navzdory vší snaze se je nedaří zastavit. Našim husitům nezbývá, než znovu vyrazit do pole. Zdroje vody potřebné k uhašení ohňů jsou totiž mimo opevnění. Ztráty jsou opět těžké. Po nezměrném úsilí a obětech jsou však ohně uhašeny a zbytky křižáckých vojsk se ve zmatku stahují. Bitva na Vítkově je vyhrána!

Tab14-d14a

Den 15.: sobota 26. července

Od úst k ústům jde radostná zvěst, že Zikmund odtáhl a křížová výprava se rozpadla. Na oslavu je vyhlášen turnaj. Jeho vyvrcholením je bezesporu tjost, který přináší četné velkolepé i dramatické okamžiky. Naše sestava mezitím poněkud prořídla, neboť čtyři účastníky tábora si již odvezli rodiče. Večer probíhá slavnostní závěrečný nástup. Je odměněno všechno, co za odměnu stojí, od úklidu ve stanech až po vítězství v celotáborové hře. Nástup je ukončen slavnostním přípitkem a pak se již ctěná společnost odebírá k hostině. Noc někteří odvážlivci z řad vedoucích tráví pod širým nebem.

Tab14-d15a

Den 16.: neděle 27. července

Poslední den husitského Tábora 2014. Velký úklid, balení věcí, předání dětí rodičům a odjezd… Tábor 2014 se nyní stává součástí historie. Kéž vzpomínka na něj nikdy nevybledne.

Josef Jan Kovář – Jožka

Realizační tým tábora 2014:

Hlavní velitel: Ing. Přemysl Kavalec – Přemek.
Zástupce velitele: Ing. Simona Kavalcová – Simka.
Programoví: Ing. Simona Kavalcová – Simka (koordinátorka), MUDr. Lenka Kovářová, Mgr. Josef Jan Kovář – Jožka, Lada Eskarousová, Marie Kandelová – Mája, Ing. Přemysl Kavalec – Přemek.
Odborný poradce: Mgr. Josef Jan Kovář – Jožka.
Hospodář: Ing. Přemysl Kavalec – Přemek.
Zdravotníci: MUDr. Lenka Kovářová, Mgr. Josef Jan Kovář – Jožka, Ing. Simona Kavalcová – Simka.
Kuchařky: Ing. Simona Kavalcová – Simka, Marie Kandelová – Mája, Bc. Simona Kandelová – Simča.
Vedoucí: Mgr. Josef Jan Kovář – Jožka, Viktor Krištof – Viki, Jan Vytřísal – Honza, Kateřina Rafaelová – Káťa, Lada Eskarousová.
Juniorští vedoucí: Veronika Doležalová – Verča, Zuzana Fridrichová – Zuzka, Kryštof Klíčník.
Zvláštní úkoly: Mgr. Ivan Devát, Tomáš Klečka – Tom, Kristýna Svetová – Kessi, Daniela Pinkasová – Danča, Michal Horčica – MiHor, Jana Sedláčková – Janča, Michal Kandel – Majkl, Mgr. Veronika Vaňková – Verča, Mgr. Vít Suchomel – Vítek, Eliška Suchomelová, Anton Kandel – Tono, RNDr. Naděžda Růžičková – Naďa, Alena Kovářová – Alenka.

Realizace a vybavení tábora byly podpořeny dotací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a grantem Magistrátu města Brna. Děkujeme!

Postupně doplňovaná fotogalerie z tábora zde.

Článek o táboře (vyšel tiskem v časopise Život v Kristu, č. 7-8/2015) na národním webu RR v ČR zde.

Hlášky z tábora 2014:

Latrínová sešlost
V kadibudce jeden chlapec, kolem dalších pět.
Vedoucí: „Co tu děláte?“
Kluci: „My jsme fyzická podpora. Teda, psychická.“

Tvorba pokřiku
Vedoucí: „Tak co váš pokřik, Saši?“
Saša: „My jsme Dub, my jsme Dub.“
Vedoucí: „A dál?“
Saša: „Se šiškama…“

Večerní nástup
Jožka: „Připomínám nočním hlídkám, aby se zvláště v blízkosti stanů chovaly tiše. Zbytečně nemluvily, neběhaly a nedupaly. Jasné? Dotazy?“
Amálka: „A můžeme si hrát na honěnou?“

Převzetí slepic
Bert: „A jak poznáme, že to vejce je té naší slepice?“
Simka: „Bude v její ohrádce.“

Při snídani v Olší
Miki: „Viki, ty jsi samohybná odpadní jáma!“
(Viki po dětech vždy dojídá)

Před začátkem hry
Anička: „A co se stane, když za mnou poběží křižák a já zakopnu?“
Lenka: „Spadneš.“